Navigace: Pěší toulky českou krajinou > (Nejen) z Prahy všemi směry > Berounsko, Křivoklátsko a Rakovnicko > Bubovické vodopády, Solvayovy lomy a Svatý Jan pod Skalou

Bubovické vodopády, Solvayovy lomy a Svatý Jan pod Skalou

Bubovicke_vodopady.jpg
Bubovicke_vodopady_2.jpg
Bubovicke_vodopady_3.jpg
Solvayovy_lomy.jpg
Svaty_Jan.jpg
Svaty_Jan_kaplicka.jpg
Svaty_Jan.jpg
Udoli_Kacaku.jpg

Foto: 3 x Bubovické vodopády, Solvayovy lomy, pohledy ze skály na Svatý Jan pod Skalou a na kapličku nad Svatým Janem, klášter ve Svatém Janu pod Skalou, pramen svatého Ivana, údolí Kačáku.

Více fotografií z tohoto výletu viz

http://iva-63.rajce.idnes.cz/2014.03.20._-_Bubovicke_vodopady%2C_Solvayovy_lomy_a_Svaty_Jan_pod_Skalou/

Mapa

http://www.mapy.cz/s/bRR8

Mapa KČT č. 36 : Okolí Prahy - západ

Trasa:

Srbsko – Bubovické vodopády – Solvayovy lomy – Svatý Jan pod Skalou – Hostim – Srbsko

Délka:

12,5 km

Náročnost:

Středně prudký výstup od Bubovických vodopádů, velmi strmý sestup se skály do Svatého Jana, jinak spíše rovina nebo malé převýšení.

Dopravní dostupnost:

Srbsko leží na železniční trati Praha, hlavní nádraží – Praha, Smíchov – Beroun.

Popis trasy:

Srbsko je zčásti rekreační a vodácká obec při řece Berounce. Z nádraží (1) sejdeme k mostu přes Berounku a řeku přejdeme. Pustíme se obcí spolu se žlutou značkou po silnici mezi domky, až přijdeme k ruině hotelu Český kras, kde značka uhýbá ze silnice šikmo doprava. Projdeme přes louku, uzavřenou mezi skalnatými lesními svahy a přijdeme k rozcestníku Kubrychtova bouda (2). Stále po rovině pokračujeme po červené značce, směr Svatý Jan pod Skalou. Na malé loučce stojí Kubrychtova bouda. Někdejší trampská hospoda vyhořela ke konci 20. století, na jejím místě dnes stojí nová, která ale slouží jen pro potřeby výzkumných pracovníků Chráněné krajinné oblasti Český kras, občerstvení tu nečekejte. Malý kousek za ní se setkáváme s Bubovickým potokem, ve vlhčím lese tu na jaře kvetou nejen podléšky a sasanky hajní, ale třeba také křivatec žlutý nebo sleziník (mokrýš) střídavolistý. Jen o pár desítek metrů dál přijdeme k Bubovickým vodopádům (3). Nečekejme žádnou prudce padající vodu, ve vápencové krasové oblasti je Bubovický potok rád, že teče a nevsakuje se všude pod zem. Třístupňové vodopády nicméně patří k těm nejhezčím místům v národní přírodní rezervaci Karlštejn. Vysoké stupně jsou pokryty mechem a řasami, přes něž v úzkých pramíncích proudí voda. Na stupních vodopádů se usazuje pěnovec, odrůda travertinu (nezpevněný vápenec). V jezírkách mezi jednotlivými stupni uvidíme téměř vždy hnědé žabičky, skokany. Přechod kolem vodopádů vyžaduje trochu obratnosti, na začátku se úzká uklouzaná pěšinka vine přes jakési schody ve skalách, lemované podléškami, na horním konci vodopádů se musíme přidržet řetězu, abychom se nahoru vyhoupli. Podívaná ovšem rozhodně stojí za to.

Pokračujeme po červené značce dále, pěšina docela stoupá, někdy prudčeji, jindy méně. Všude zpívají ptáci - sýkorky, pěnkavy, brhlíci, budníčci ….Budníček menší je takový malý světlehnědý ptáček, kterého laik asi na pohled těžko rozezná od jiných světlehnědých ptáčků. Zato jeho zpěv, charakteristické „cilp calp“ je tak nezaměnitelný, a tak často se ozývá nejen v lesích, ale i v městských parcích či zahradách, že by ho každý milovník přírody měl poznat. Světlý les je na počátku jara dosud bez listí a v jeho bylinném patře se objevují další druhy jarních květin, jako např. dymnivka dutá, kyčelnice devítilistá, lecha (hrachor) jarní, lýkovec jedovatý nebo nezelená parazitická bylina podbílek šupinatý. Cestou narazíme na naučné tabule jedné z mnoha naučných stezek v této oblasti. Delší úsek pak jdeme po rovině, až nakonec mírně klesneme k silnici, kde je rozcestník Boubová (4). Pokud bychom pokračovali po červené značce dál, došli bychom do Svatého Jana pod Skalou kratší cestou, ale hodně náročnou (opakující se výstupy a klesání) a navíc bychom o hodně přišli. Napojíme se tedy na modrou značku, která jde po silnici doprava a brzy zahne na kraji lesa vlevo. Jestliže nenápadnou odbočku na kraji lesa přehlédnete nebo z nějakého důvodu chcete vidět Bubovice, nic se neděje. Pokračujte prostě po silnici do obce, je to jen kousek, na vršku za obcí možná uvidíte stát letadlo místních vyhlídkových letů, na začátku vesnice se setkáte s naučnou stezkou Památné stromy Karlštejnska a na návsi ještě uvidíte hezkou opravenou kapličku.

Jdeme-li po modré značce, dojdeme na rozcestí U lomu (5) a ještě kousek za něj. Jdeme-li přes Bubovice, v tom případě na návsi zahneme po silnici doleva a hned první cestou opět doleva – jsou zde šipky ukazující jednoznačně cestu na Solvayovy lomy. Cestou mezi poli pokračujeme tak dlouho, až se cesta stočí doprava a v tom místě se také setkáme s modrou značkou, přicházející z rozcestí U lomu. Jen malý kousek odtud je pak vlídné odpočinkové místo s lavičkami u studně, kde je také jakýsi místní rozcestník. Regulérní modrá značka odtud pokračuje na Loděnici, tam jít nechceme. Místní šipky nás snadno zavedou doleva, na Solvayovy lomy (6). Je zde jakési muzeum ve volné přírodě, ve vytěženém lomu Paraple, kde je několik technologických budov a především rekonstruovaná úzkorozchodná lomová dráha. V první polovině 19. století tu belgická společnost Solvay těžila vápenec pro chemické účely. Kromě tohoto průmyslového skansenu je v lomu upravena naučná dendrologická stezka Českých lesů, malá geologická expozice a zbyly tu, bohužel již jen sotva čitelné, pozůstatky panelů, na nichž byli vyobrazeni různí lesní skřítci a strašidla, doplnění vědeckými názvy a popisem jejich života – dílo Vítězslavy Klimtové. Když byly před lety tyto panely čerstvé, bylo to nesmírně příjemné pokoukání a počtení, kéž by se někdo postaral o jejich obnovu.

V dolní části lomu je zase rozcestník, kde je kombinováno místní a turistické značení. Dále nás povede místní zelená značka, je však třeba dát pozor na správný směr, protože zelená vede dvěma směry, navíc správná šipka byla při mé poslední návštěvě podivně natočena.  Je třeba jít ve směru Svatý Jan pod Skalou (vyhlídka) - chceme jít na skálu, ne hned do obce. Neboli – půjdeme přesně ve směru kolejí úzkorozchodné železnice. Nad námi vpravo se objeví stěny lomu, které hrají všemi odstíny oranžové, kolem rostou borovice i další stromy. Po levé straně je třeba opatrnost, protože se tu otevírá velmi hluboká propast dalšího lomu. Pro osoby trpící závratěmi to asi může být nepříjemné, pohled je to ovšem působivý. Solvayovy lomy jsou velice krásné místo. Podle kolejí pokračujeme dál, potkáme naučné tabule další stezky a spolu s ní vejdeme do lesa. Je to naučná stezka Svatojanský okruh, které se budeme teď chvíli držet. Narazíme na červenou turistickou značku (její vrcholovou odbočku) a v místě, kde se rozdvojuje, dáme pozor – doprava bychom prudce klesali dolů, to zatím nechceme. Pokračujeme stále rovně, pěšina jen mírně stoupá, průhledy mezi lesními stromy vidíme po obou stranách, jak vysoko nad údolím jsme, přestože výstupy na trase nebyly nijak výrazné. Dojdeme na Skálu (7), strmou vápencovou stěnu, která se tyčí do výše 210 metrů nad obcí Svatý Jan. Tady to tedy opravdu není vhodné pro někoho, kdo by trpěl závratěmi, propast pod námi je nesmírná, je třeba vysoké opatrnosti a asi není ani dobré sem chodit po dešti, kdy by již tak uklouzaná skála byla navíc vlhká. Plůtek je jen na malém úseku skály, kolem kříže. Vyhlídka ze Skály je velice působivá – dole vidíme obec Svatý Jan pod Skalou, kolem něj kopce a hluboké údolí Kačáku, vpravo vzdálenou Loděnici. Ze Skály se vrátíme na rozcestí, kde červená vrcholová značka odbočuje dolů a pustíme se do sestupu. Ten je, zejména v horní polovině, opravdu strmý. Jsou zde zbudovány jakési polopřírodní schody, tvořené zčásti vyčnívajícími kořeny stromů, zčásti dřevěnými trámky, můžeme se i chytit dřevěného zábradlí. Ani zde nedoporučuji chodit za vlhka – po uklouzané načervenalé hlíně a dřevěných schůdcích by se asi dobře „jelo“. Asi v polovině sestupu mineme kapličku, kterou jsme viděli ze Skály, klesání se pozvolna zmírní, až dojdeme do Svatého Jana ke klášteru.

Ve Svatém Janu pod Skalou (8) byl založen klášter už v 11. století, za knížete Břetislava. Dnešní stavba je barokní. V interiéru kláštera se v novodobé historii vystřídala řada institucí, včetně někdejší školy pro příslušníky Státní bezpečnosti. Podle pověsti zde už v polovině 9. století působil poustevník svatý Ivan, nynější kostel je propojen se skalní svatyní, kde tento poustevník údajně žil. Tam je také travertinová jeskyně s krápníkovou výzdobou. Toto vše je přístupné jen přes kostel a je dobré se předem seznámit s otvírací dobou (teprve od dubna jen o víkendech, pouze v hlavní sezóně denně). Zvenku po straně kostela, pod oknem jeskyně svatého Ivana, vyvěrá silný pramen údajně léčivé vody. Je zde umístěna jakási kovová kašna – pokud si chcete vodu natočit, všimněte si vypínače na mříži. Ten neslouží k osvětlení výklenku, jak by se mohlo zdát, nýbrž funguje jako vodovodní kohoutek. Jestliže před vámi dlouho nikdo vodu netočil, chvilku potrvá, než to začne uvnitř „škrundat“, pak si ale můžete natočit vody podle libosti. Voda obsahuje převážně vápenato-hořečnaté soli a lithium, v první polovině 20. století byla i stáčena do lahví pod názvem „Ivanka“. Voda prochází dlouhou cestou nitrem vápencových skal a vyvěrá na povrch se zpožděním téměř 2 roky, přitom se mísí s vodou, pronikající do skal puklinami z povrchu. Její teplota je celoročně stálá, 8-9 °C. Jak se dozvíme z informačních cedulí, pokud by byla voda zakalená (průnik povrchové vody do podzemí), doporučuje se pít až po několika hodinách, jinak ale pitná je. Nu, trochu té vody jsem vypila a nic se mi nestalo, ale nemůžu říct, že by mi chutnala. Snad v tom hrál svou roli i pachový vjem sotva 3 m vzdáleného koryta potoka Kačáku.

Potok Kačák neboli Loděnice protéká obcí a dál hlubokým údolím, kterým po jeho toku půjdeme i my. Půjdeme nyní po žluté značce směr Hostim, celá cesta vede po asfaltové silničce, po které toho ale moc nejezdí. V Hostimi (9), což je maličká, docela hezká obec, si můžeme všimnout na návsi malé zvoničky mezi starými stromy, a zde se také napojíme na mnohem frekventovanější silnici, po níž půjdeme doleva (ke žluté značce se přidá i zelená). Hned za posledním domkem Hostimi se ale silnice zbavíme, se žlutou značkou zahneme doprava (zde jsou pro změnu naučné tabule geologické naučné stezky). Po široké cestě mezi Kačákem a zalesněnými stráněmi, kde opět kvete plno podléšek, pokračujeme dále, tato část údolí Kačáku je moc hezká. Po levé straně mineme vysoké stěny několika lomů, po lávce přejdeme Kačák a přijdeme k několika domkům. Tady se cesta rozdvojuje, my se držíme Kačáku, tedy té dolní. Znovu potok přejdeme, a to už jsme vlastně u jeho ústí do Berounky (10), na jejíž břeh vzápětí dorazíme. Podél Berounky pak pokračujeme až do Srbska, které už máme na dohled. Po levé straně se po velkou část cesty zdvihají vysoké kolmé vápencové stěny, a prakticky není možné, abychom na nich neuviděli lezce. Lezení po skalách vůbec nerozumím, ale prý jsou zde rozmanité stupně obtížnosti a malá vzdálenost od Prahy dělá ze skal u Srbska evidentně lezecký ráj.

Na kraji Srbska přijdeme k známé restauraci U Berounky, a pak už jen zbývá přejít most a dojít k nádraží (11). Pokud se vracíte směrem ku Praze, důrazně doporučuji použít podchodu, přestože kolejiště je lákavě úzké. Každou chvíli tady něco jede a rychlíky na Plzeň nebo na München zcela určitě nebudou před Srbskem brzdit.

březen 2014

 Související odkazy:                                                                                                                        

Národní přírodní rezervace Karlštejn:

http://ceskykras.ochranaprirody.cz/ochrana-prirody/chranena-uzemi/npr-karlstejn/

Společnost Barbora - Solvayovy lomy:

http://solvayovylomy.cz/

Svatý Jan pod Skalou (oficiální stránky obce):

http://www.svatyjan.cz/turistika/

Naučné stezky Karlštejnska:

http://www.karlstejnsko.info/naucne-stezky-karlstejnska/

 
© toulkykrajinou.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma, reklama PC fórum