Lýkožrout smrkový, jeho život a dílo

Zdroj: převážně podle V. Zumr: Lýkožrout smrkový - biologie, prevence a metody boje, rok vydání 1995

Vývoj lýkožrouta smrkového

Lýkožrout smrkový (Ips typographus) patří do čeledi kůrovcovitých brouků. Lýkožroutů, kteří napadají smrky, je více druhů (dále např. l. lesklý, l. menší), nejběžnější z nich je právě lýkožrout smrkový, a ten je příčinou kalamit v šumavských lesích. Často, byť ne zcela přesně, je pro lýkožrouta používán také výraz kůrovec. Dospělý brouk je kolem 5 mm velký, hnědočerný, po celém těle světle ochlupený. Jeho fotografie můžete najít třeba na tomto odkazu: http://www.biolib.cz/cz/taxon/id13972/. 

Lýkožrout smrkový je běžným druhem žijícím ve smrkových lesích, v Čechách je rozšířen ve všech horách a pahorkatinách. Jeho počet je za normálních okolností regulován přirozenými nepřáteli - na všech jeho vývojových stádiích cizopasí různé druhy hmyzu (např. lumci, lumčíci), roztoči, hlístkové a prvoci. Z dravého hmyzu pronásleduje lýkožrouta brouk pestrokrovečník mravenčí nebo drabčíci, z kůry vyklovávají lýkožrouta datlovití ptáci. Za vlhkých podzimů a zim se pod zamokřenou kůrou stromů rychle množí některé plísně a houby, které také dovedou zničit larvy lýkožrouta i dospělé brouky.

Vývoj lýkožrouta smrkového se obvykle uskutečňuje ve smrcích vyvrácených, polámaných větrem či námrazou, oslabených imisemi, na pokácených kmenech, které nebyly včas odkorněny - v zavadajícím lýku takových stromů nachází optimální podmínky pro svůj vývoj. Je-li takovýchto stromů hodně, rychle se rozmnožuje, může mít až dvě pokolení do roka. Např. po polomu, který nebyl včas zpracován, se první pokolení vyvíjí na polámaných stromech, nově vylíhlí brouci už ale stromy se zavadajícím lýkem pro svůj vývoj nenajdou a tak se vrhají na stromy živé. Nejprve na jednotlivé stromy při okraji polomu, vznikají skupinky napadených stromů, tzv. kůrovcová ohniska, a pokud tato nejsou včas eliminována, jsou napadeny celé porosty. Optimální podmínky skýtají lýkožroutu smrkovému stromy o stáří 60 - 100 let, mající ještě značný podíl hladké kůry, kterou se brouk lépe prokouše, a přitom dostatečně silné lýko pro vývoj jeho larev. Lýkožrouta na stromy lákají terpeny, které se uvolňují z vadnoucích stromů či čerstvých řezů, zlomů apod. Takové stromy jim prostě nejvíc "voní". Brouci pak při pronikání do kmene uvolňují další skupinu látek, a to feromony. Ty lákají další brouky, zejména opačného pohlaví, aby je následovali.

Lýkožrout napadá hlavně stejnověké a stejnorodé smrkové porosty, smrky na okraji otevřených porostních stěn a porosty s porušeným zápojem. Takové porosty jsou hodně ohrožovány právě polomy. To je případ mnoha hospodářských lesů v České republice.

Brouci přezimují nejčastěji pod kůrou v místě vývinu, kde pohlavně dospívají, nebo v hrabance pod napadenými smrky. Zpravidla počátkem května začíná jarní rojení, v závislosti na teplotě a vlhkosti. Teplé jaro rojení uspíší, vlhké a chladné počasí je naopak přerušuje (vlhkost kůrovcům obecně vadí, proto se např. v odkorněném kmeni nemohou vyvíjet). Samečci nalétávají na kmeny a zavrtávají se do kůry, v níž hlodají snubní komůrku. Nejprve nalétávají zpravidla do míst na kmeni, kde začíná koruna (tam bývá kůra hladká), postupně osídlují jiné části kmene. Místa závrtů prozrazuje hnědavá drť z porušené kůry, na zdravém kmeni i výron pryskyřice, kterou se strom snaží bránit a některé brouky zahubí. Za nimi pak přilétají samičky, které po spáření hlodají v kůře a lýku matečnou chodbu, do níž kladou průměrně každá asi 60 vajíček. Jeden sameček přitom může oplodnit několik samiček. Z vajíček se líhnou beznohé bělavé larvy. Larvy se zažírají do lýka a vyhlodávají v něm chodby, zvětšují svůj objem, až na velikost 5 - 7 mm. Larvy se pak zakuklí. Vylíhlý dospělý brouk je zprvu bílý, postupně se vybarvuje, žloutne a hnědne, toto období pohlavního dospívání trvá 2 - 3 týdny. V té době vylíhlý brouk hlodá z místa, kde se vylíhl, parohovitě se vinoucí chodbu, přičemž požírá lýko, které ještě zbylo. Toto se označuje jako zralostní žír. Chodby vyhlodané kůrovci a jejich larvami se nazývají požerky, pro každý druh lýkožrouta mají typický tvar a uspořádání. 

Celý vývoj lýkožrouta smrkového trvá asi 10 týdnů. Z 1 stromu může při přemnožení vylítávat až 100 000 vylíhlých brouků. Ti se zase vrhají na stromy a celý cyklus se opakuje. Zatímco jarní rojení je zpravidla hromadné, druhé (letní) pokolení se vyvíjí postupně, podle toho, jak se líhnou a dospívají noví brouci. Letní nálet na stromy je tedy rozptýlený a na pohled méně nápadný. 

Při jarním náletu lýkožrouta smrkového se zevní známky odumírání smrku začnou projevovat 2 - 3 týdny po náletu. Jehličí začne ztrácet zelenou barvu, světlá, rezne a pak opadává. Zreznutí jehličí nastává do 3 - 5 týdnů poté, co se brouci do kmene zavrtali. Při letním náletu zůstává jehličí zelené i přes zimu, reznout a opadávat začne až na jaře. Pak postupně opadávají větvičky i větší větve, strom zešedne, až je z něho jen mrtvý pahýl, poskytující útočiště dalším druhům dřevokazného hmyzu. Takovéto souše se samozřejmě snadno lámou. 

Proč smrky napadené lýkožroutem usychají?

Kmen stromu má v průřezu 3 základní části - kůru, lýko a dřevo. Cukry, které vznikají fotosyntézou v listech či jehličí, proudí dolů buňkami lýka a hromadí se v kořeni stromu. Nahoru od kořenů proudí naopak voda, a to kanálky ve dřevě. Doplňuje tu, která se vypařuje z koruny stromu. 

Lýko, vrstva mezi kůrou a dřevní částí kmene, je vlastně jediná živá část kmene. Je to právě ta část stromu, která je plná živin, a proto je lákavá pro mnohé živočichy, kteří se k němu snaží přes kůru dostat. To může být jak hmyz, tak například hlodavci či spárkatá zvěř, která okusuje stromy.

Proč smrky napadené kůrovcem usychají? Především proto, že lýkožrout svým žírem prostě přeruší vedení živin buňkami lýka. Živiny vytvořené fotosyntézou se nemohou dostat ke kořeni, kořen přestane být vyživován, nemůže dýchat a posílat nahoru do koruny stromu vodu. 

Prevence proti přemnožení

Jak se dá proti kůrovci bránit? O přirozených nepřátelích jsem se již zmínila v úvodu. Ti ovšem stačí regulovat stav lýkožrouta za "normálního" stavu, v přirozených lesích. Naprostá většina českých lesů však už dlouho přirozená není, zasáhl a stále zasahuje do nich člověk, ať již změnou druhové skladby během posledních staletí nebo svým vlivem na celkové životní prostředí. Je tedy na člověku, aby lesu pomohl v obraně proti nežádoucím vlivům, mezi něž kůrovec bezesporu patří. Životní cyklus lýkožrouta smrkového je dobře znám a za celé generace lesníků jsou známy a úspěšně používány metody prevence, případně boje proti němu. Je to především kontrola výskytu, kterou lesníci provádějí pochůzkovou metodou. Vyhledávají a označují napadené stromy, ty se pak zavčas pokácejí dřív, než se z nich vylíhnou noví brouci. Běžně se jedná o jednotlivé stromy nebo malé skupiny stromů. Pokud se napadení lýkožroutem v porostu včas zachytí, nevede to rozhodně ke kácení většího množství smrků.

Dalším druhem prevence jsou feromonové lapače, do nichž jsou brouci lákáni pachem feromonu, narážejí na ně a padají dovnitř do sběrné nádobky. Lapače se umísťují před očekávanou dobou rojení, jejich kontrola se má provádět jednou za 2 - 4 dny. Vždy se na cedulku na lapači zapisuje počet napadaných brouků - počet do 2000 je považován za slabý, více než 4000 už hodně silný. Jindy se využívají lapáky, tj. pokácené stromy, které se nechají neodkorněné, použijí jako "návnada" pro brouky, které přitahuje vůně jejich zavadajícího lýka. Nechávají se nadzvednuté nad zemí, aby se umožnilo zavrtání co největšího počtu brouků. No a pak se asanují.

Polomům způsobeným silným větrem se vyhnout nelze. Co tedy za normálních okolností dělají lesníci v případě polomu, aby se zabránilo rozšíření kůrovce? Především je důležité vyvrácené a polámané stromy co nejdříve vytěžit, lýkožroutem napadné dřevo asanovat nejpozději do doby, než je dospělí brouci začnou opouštět. 

Moje komentáře:

To věděli již schwarzenberští lesníci, když se snažili co nejrychleji zlikvidovat následky obrovské vichřice v r 1870, jejímž důsledkem byla zkáza nesmírně veliké plochy původních šumavských lesů. V nedávné době však došlo na Šumavě k jakési anomálii - místo, aby se les před kůrovcem chránil, nechal se mu napospas. 

Lýkožrout smrkový sám od sebe uletí cca 400 m, je však známo, že s pomocí větru se jedinci mohou dostat až desítky kilometrů daleko. Velmi nebezpečné ovšem je převážení napadených neodkorněných klád, obsahujících larvy nebo dospívající brouky, a jejich skladování.

V současné době probíhá ve velké části České republiky kůrovcová kalamita - odkud kam se kůrovec šíří, by bylo spíš spekulací. Jisté je, že v podhůří Šumavy se kůrovec v několika posledních letech rozmáhá velmi výrazně. Mezi oblastí, kde se kůrovec přemnožil v letech 2008 - 2012 a šumavským podhůřím je ještě pás zelených lesů. Během 20 let jsem na Šumavě viděla desítky tahačů s kládami. Ale nevzpomínám si, že bych byla někdy viděla tahače vezoucí odkorněné klády.

Mnoho o kůrovcové kalamitě v ČR lze jistě nalézt na http://www.silvarium.cz/ a souvisejících webových stránkách.

Fotografie:

U pramene Vltavy: srpen 2009 - srpen 2012