Navigace: Toulky krajinou Šumavy a Pošumaví > Šumava > Šumavské lesy a kůrovec > Biomonitoring v bezzásahovém území

Biomonitoring v bezzásahovém území

Zdroj: Pavel Hubený, Pavla Čížková: Šumavské lesy pod lupou. Co jste nevěděli o šumavských lesích: v podrobném monitoringu za léta 2009 - 2014 (rok vydání 2016).

Kurzívou jsou psány moje komentáře

Lesy v bezzásahovém území jsou sledovány metodou „“biomonitoringu“.

Myšlenka vytvořit souvislou a dostatečně hustou síť trvalých monitorovacích ploch, „se vynořila kupodivu až 16 let po vzniku národního parku“.  Tzn. až v r. 2007, poté co bylo rozhodnuto nechat 24 % plochy NP osudu? 

Biomonitoring používá objektivních metod – stabilní síť ploch, měřicí přístroje, zabývají se podrobným zjišťováním atributů monitorovaných ploch

  • charakteristika plochy (např. nadmořská výška, sklon a expozice svahu, zápoj stromového patra aj.)
  • živé stromy (např. tloušťka, výška, výskyt zlomů, poškození kmene, výskyt dřevožijních hub aj.)
  • souše (totéž co u živých stromů)
  • obnova (zmlazení – dřeviny vyšší než 0,1 m s výčetním průměrem do 7 cm)
  • pařezy a pahýly souší (např. rozklad, výskyt vegetace, počet kusů obnovy rostoucí na pařezu aj.)
  • ležící odumřelé dřevo (průměr, rozklad, výskyt dřevožijných hub, výskyt vegetace, kontakt se zemí aj.)
  • stanoviště (druhy bylinného patra včetně jejich pokryvnosti aj.)

Lesy takto sledované jsou převážně na hraničních hřbetech, dále na kvildských pláních a na dnech velkých údolí Křemelné a Vltavy.

  • Lesní porosty hraničních hřbetů mají dost podobnou minulost – do konce 18. století původní pralesy, ty po celé 19. století káceli dřevaři na velkých plochách. Zachovalo se tu několik pralesních zbytků, rozhodně však nepřevažují, jejich výměra je v porovnání s celkovou plochou velmi malá. Většina lesů vznikla jako první lesy po pralese na vytěžených pasekách. Pokud byly zalesněny před polovinou 19. století, pak smrkovým semenem z místních luštíren. (Pokud po kalamitě v r. 1870, tak zřejmě vesměs semenem smrků zcela jiného původu, jiných genetických znaků. Plus samozřejmě vždy i přirozená obnova.)
  • Lesy na Kvildských pláních – většinou vzniklé jako nálety na opuštěných pastvinách, nebo první či druhé lesy po pralese.
  • Lesy na dně rozlehlých údolí – téměř výhradně vznikly náletem na opuštěné zemědělské půdě

Moje poznámka:

  • Z mapky v knížce, textu a některých fotografií vyplývá, že tento biomonitoring není prováděn pouze v lesích, jejichž stromové patro uschlo. Všechny bezzásahové lesy nejsou ještě lýkožroutem zničené. Velká většina těchto ploch je sice v oblasti Modravských slatí a Trojmezí, ale spoustu monitorovacích ploch je rozmístěno různě na území NP. Knížka zahrnuje výsledky biomonitoringu z let 2009 – 2014.

Výsledky biomonitoringu:

Jak bylo v těchto monitorovaných, nyní bezzásahových plochách v minulosti těženo?

  • na 41 % těchto ploch nebyl nalezen žádný pařez či jiné známky minulé těžby dřeva
  • na 19 % bylo v posledních 60 letech těženo a minimálně část dřeva byla přitom ponechána k zetlení
  • na 40 % byla zjištěna předchozí těžba bez ponechání dřevní hmoty.

Druhová skladba

  • Podle historických údajů smrk v původních lesích před kolonizací v 18.-19. století dominoval, na sledovaném území dosahoval zastoupení 70 – 90 %. Podle biomonitoringu: podle živých stromů i souší dohromady smrk dominuje se 75,5 % (následuje buk s 9,1 %, břízy 5,6 %, ještě méně borovice a další dřeviny).
  • Podle Plánu péče o NP Šumava z r. 2000 mělo být přirozené zastoupení smrku v celém národním parku 51 % - což neodpovídá realitě ani starým popisům pralesů.

Moje poznámky:

  • Např. v časopise Šumava, podzim 2009 se uvádí“ Na území, které bylo vyčleněno pro samovolný vývoj, Správa NP a CHKO Šumava do přirozených procesů nezasahuje … Cílem obnovy lesa je zvýšení zastoupení jedle, buku a ostatních listnatých dřevin. … Tam, kde se přirozená obnova nedostavuje nebo některá z vhodných dřevin chybí, je zastoupení dřevin řešeno obnovou umělou.“
  • Neboli: než se nechaly lesy uschnout, nevěnovala se pozornost historickým lesnickým studiím, čekalo se, že vyrostou smíšené lesy tam, kde nebyly a být nemohly – a vyrostly zase smrky​

Věk stromů

  • Mapovali stáří stromů spočítáním letokruhů na pařezech po těžbě a na zlomech souší. Mapování provedli „nejen v lesích ponechaných bez zásahu v roce 2007, ale i v těch, které s nimi sousedily. Vždyť hranice zásahového a bezzásahového je hranicí politickou, nikoli lesnickou nebo dokonce přírodní.“
  • Zjištěno, že stromy stejných dimenzí (průměr pařezu) mohou mít hodně rozdílný věk. Průměrný věk stromů na pařezech po těžbě na území NP je 104 let, rozdíl mezi nejmladším a nejstarším pokáceným stromem v jednom lesním porostu je průměrně 63 let. V některých lesích věková škála ještě vyšší – u 40 % porostů je rozdíl mezi nejstarším a nejmladším pokáceným stromem více než 70 let, u 5 % dokonce i 150 let. U 18 % porostů tento rozdíl nepřesahuje 18 let – kulturní výsadby.

Moje poznámky:

  • To je pochopitelné s ohledem na to, že v zeleném lese se přirozené zmlazení vyvíjelo diferencovaně, semenáčky z různých semenných roků pod korunami stromového patra dostávaly šanci postupně a nerovnoměrně – když se vyvrátil nebo byl poražen strom, k semenáčkům a mladým stromkům pod ním se dostalo světlo, mohly z půdy čerpat vodu, živiny, které předtím odebíral vysoký strom.
  • Ovšem když se nechá uschnout stromové patro v celém porostu nejednou, všechny semenáčky současně dostanou stejnou šanci a porostou víceméně stejnoměrně. Těžko takto vznikne různověký les, jaký byl popsán výše.
  • Viděla jsem lesy bezprostředně po uschnutí např. v okolí pramene Vltavy, Modravského potoka, lokality Na Ztraceném, v údolí Javořího potoka, nad Javoří Pilou a jinde – zcela věřím, že pod uschlými stromy byla klíčící semena smrku, malé semenáčky, možná výjimečně nějaký stromek, ale rozhodně nikde nebyl viditelně zelený podrost různě vysokých mladých smrčků, jaký je běžně vidět ve zdravých zelených lesích (mladé stromky od cca 30 cm výše), který by napomohl věkové diferenciaci. Což je divné – proč v těchto lesích taková přirozená obnova nebyla? Mladičké stromky s tenkým lýkem by pro vývoj larev lýkožrouta neměly stačit a pokud existovaly, bývaly by měly přežít.​ 

 

 
© toulkykrajinou.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma, reklama PC fórum