Navigace: Toulky krajinou Šumavy a Pošumaví > Šumava > Šumavské lesy a kůrovec > Biomonitoring - zrození a život malého stromu

Biomonitoring - zrození a život malého stromu

Zdroj: Pavel Hubený, Pavla Čížková: Šumavské lesy pod lupou. Co jste nevěděli o šumavských lesích: v podrobném monitoringu za léta 2009 - 2014 (rok vydání 2016).

Kurzívou jsou psány moje komentáře.

Uchycení a vyklíčení semínka na mrtvém dřevě

  • Smrk si vyvinul zajímavou strategii obnovy, protože ve smrčinách bývá bohatě vyvinuté bylinné patro, které úspěšně brání uchycení mladých stromků. Semenáčky smrku nejlépe vyrůstají na silných pahýlech a kmenech padlých smrků.
  • Z dominant podrostu je vážným konkurentem na mrtvém dřevě pouze borůvka, ostatní dominantní byliny rostou na mrtvém dřevě výrazně méně.
  • Proces uchycení jedince smrku na mrtvém dřevě se skládá z několika strastiplných etap, kterými musí projít velmi rychle, než kmen obsadí konkurence.
    • smrkové semeno se musí zachytit na povrchu kmene a udržet se tam do doby než začne klíčit
    • semeno musí vyklíčit a klíčící jedinec musí přežít do doby, než vyčerpá všechny zásoby živin ze semene
    • musí přežít první týdny po vyčerpání zásob ze semene
    • pak teprve začne získávat energii z fotosyntézy a bude dál bojovat o přežití
  • Smrková semena jsou rozšiřována v zimě, ležící kmeny, které vystupují nad sněhovou vrstvu, je mohou zachytit.
  • Je-li však ležící kmen příliš tvrdý a hladký, semeno se na něm obtížně udrží. K úspěšnému ulpění semene napomáhá přítomnost rostlinného opadu pocházejícího ze sousední vegetace. S postupujícím rozkladem kmene se zvýší pravděpodobnost ulpění semene mezi mechové polštářky, příliš silná vrstva mechu je ale naopak na škodu.
  • Mortalita smrkových semenáčků v prvním letním období po vyklíčení se prudce zvyšuje kvůli konkurenci jiných druhů - nejprve mechorostů, poté borůvky.
  • Příhodné pro zmlazování smrku jsou silné kmeny (stabilní teplota a vlhkost), kmeny rozkládané dřevokaznými houbami způsobujícími bílou hnilobu, kmeny s těsným dotykem se zemí (stabilní vlhkost, přenos živin prostřednictvím hub) a se středním zastíněním okolní vegetací (rostlinný opad na povrchu kmene, polostín zabraňující vysychání).
  • Výhoda vyvýšených míst, kterou požívají mladé smrčky pod zápojem mateřského porostu, se ale po disturbanci (tj. narušení polomem, odumřením stromového patra) obrátí v nevýhodu – s rozpadem stromového patra se ke stromkům dostává hodně světla i tepla. Nastane-li delší období beze srážek, stromky rostoucí na vyvýšených místech jsou nejvíc ohroženy suchem. O přežití konkrétního jedince může rozhodnout náhoda – jestli suché léto nastane dříve, než stromek stihne zakořenit do hlubší a vlhčí půdy.

Moje poznámky:

  • Smrk ztepilý začíná plodit ve věku 60 let, podle jiného zdroje 30 – 50 let. Do té doby se na plochách, kde uschlo stromové patro, nová semena už neobjeví, ledaže by tam nějaké zanesl vítr ze vzdálených oblastí, kde ještě plodící smrky jsou.
  • V obou případech – co tady bude na semínko čekat? Hladké suché kmeny, na nichž se kůra již dávno rozložila. Mechové patro, pokud vím, v takovýchto místech odumřelo – mechy potřebují vlhkost a zastínění. Semínko tedy bude mít veliké potíže se na hladkém dřevě vůbec udržet.
  • Všude kolem je vysoká konkurence borůvčí, trav (třtina křovištní, bika lesní, metlička křivolaká) a kapradin 
  • Vývoj počasí v poslední době, suchá a velmi horká léta, jistě netřeba komentovat.
  • V zeleném lese naopak lze často vidět semenáčky nebo i vyšší smrčky, vyrůstající na mrtvém dřevě, pařezu, vývratu či kmeni mezi slabou vrstvou mechu, kde se udržuje dostatek vláhy, kde mají pod stromovým patrem střední zastínění, kde průběžně dochází k opadu jehličí, což umožňuje tvorbu dalšího humusu a tím i přísun živin.

Co poškozuje zmlazení nejvíc

  • Poškozování mladých stromků způsobuje mnoho faktorů – počasí, zvěř, hlodavci, hmyz a jeho larvy, konkurence trav nebo kapradin, mechanická poškození (pád stromů, sněhu) … biomonitoringem sledovali, co má největší vliv na poškození různých druhů stromků.
  • U smrku ztepilého je významný hlavně podíl mechanických poškození (38 %), dále okus terminálu (29 %), okus bočních výhonů (26 %), loupání a ohryz (6 %). U smrku je ze všech dřevin nejčastější poškození mrazem (1,5 %), což ale může být tím, že na smrku je toto poškození viditelné po celý rok.
  • Okus zvěří smrčky poškozuje, ale jen zpomaluje jejich růst – nezničí jedince úplně. Nebezpečnější je loupání a ohryz.

Moje poznámky:

  • Mechanického poškození pádem stromů si rozhodně malé smrčky mezi uschlými stromy užijí v míře vrchovaté.
  • K okusu zvěří – v NP Šumava jsou přemnoženi jeleni, zákon je umožňuje střílet i v bezzásahové zóně. Správa NP sice vymezila území bez lovu, ale vzhledem k tomu, že jde v zásadě o Modravské slatě, důvodem bude spíš obtížnost pohybu lovců v tomto biotopu. V každém případě pohyb jelenů se zonací jistě řídit nebude.
    • V říjnu se objevila zpráva z územního pracoviště Prášily, že kvůli vlkům přítomným na Šumavě se jeleni přesunuli do klidnějších míst, tj. buď do vyšších poloh nebo do podhůří. Pokud do vyšších poloh - to jsou ty s uschlými lesy, předpokládám tedy, že se zvýší riziko okusu mladých stromků. Pokud do podhůří a vlci půjdou za nimi, jistě mezi domácími zvířaty najdou snazší kořist …
    • Co je vlastně bezzásahovost a "příroda si poradí sama", když přemnožený kůrovec se „střílet“ nesmí, ale přemnožení jeleni se střílet naopak mají, aby se pomohlo mladým stromkům?​​

 

 
© toulkykrajinou.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma, reklama PC fórum