Zdroj: Pavel Hubený, Pavla Čížková: Šumavské lesy pod lupou. Co jste nevěděli o šumavských lesích: v podrobném monitoringu za léta 2009 - 2014 (rok vydání 2016).
Kurzívou jsou psány moje komentáře.
Uchycení a vyklíčení semínka na mrtvém dřevě
- Smrk si vyvinul zajímavou strategii obnovy, protože ve smrčinách bývá bohatě vyvinuté bylinné patro, které úspěšně brání uchycení mladých stromků. Semenáčky smrku nejlépe vyrůstají na silných pahýlech a kmenech padlých smrků.
- Z dominant podrostu je vážným konkurentem na mrtvém dřevě pouze borůvka, ostatní dominantní byliny rostou na mrtvém dřevě výrazně méně.
- Proces uchycení jedince smrku na mrtvém dřevě se skládá z několika strastiplných etap, kterými musí projít velmi rychle, než kmen obsadí konkurence.
- smrkové semeno se musí zachytit na povrchu kmene a udržet se tam do doby než začne klíčit
- semeno musí vyklíčit a klíčící jedinec musí přežít do doby, než vyčerpá všechny zásoby živin ze semene
- musí přežít první týdny po vyčerpání zásob ze semene
- pak teprve začne získávat energii z fotosyntézy a bude dál bojovat o přežití
- Smrková semena jsou rozšiřována v zimě, ležící kmeny, které vystupují nad sněhovou vrstvu, je mohou zachytit.
- Je-li však ležící kmen příliš tvrdý a hladký, semeno se na něm obtížně udrží. K úspěšnému ulpění semene napomáhá přítomnost rostlinného opadu pocházejícího ze sousední vegetace. S postupujícím rozkladem kmene se zvýší pravděpodobnost ulpění semene mezi mechové polštářky, příliš silná vrstva mechu je ale naopak na škodu.
- Mortalita smrkových semenáčků v prvním letním období po vyklíčení se prudce zvyšuje kvůli konkurenci jiných druhů - nejprve mechorostů, poté borůvky.
- Příhodné pro zmlazování smrku jsou silné kmeny (stabilní teplota a vlhkost), kmeny rozkládané dřevokaznými houbami způsobujícími bílou hnilobu, kmeny s těsným dotykem se zemí (stabilní vlhkost, přenos živin prostřednictvím hub) a se středním zastíněním okolní vegetací (rostlinný opad na povrchu kmene, polostín zabraňující vysychání).
- Výhoda vyvýšených míst, kterou požívají mladé smrčky pod zápojem mateřského porostu, se ale po disturbanci (tj. narušení polomem, odumřením stromového patra) obrátí v nevýhodu – s rozpadem stromového patra se ke stromkům dostává hodně světla i tepla. Nastane-li delší období beze srážek, stromky rostoucí na vyvýšených místech jsou nejvíc ohroženy suchem. O přežití konkrétního jedince může rozhodnout náhoda – jestli suché léto nastane dříve, než stromek stihne zakořenit do hlubší a vlhčí půdy.
Moje poznámky:
- Smrk ztepilý začíná plodit ve věku 60 let, podle jiného zdroje 30 – 50 let. Do té doby se na plochách, kde uschlo stromové patro, nová semena už neobjeví, ledaže by tam nějaké zanesl vítr ze vzdálených oblastí, kde ještě plodící smrky jsou.
- V obou případech – co tady bude na semínko čekat? Hladké suché kmeny, na nichž se kůra již dávno rozložila. Mechové patro, pokud vím, v takovýchto místech odumřelo – mechy potřebují vlhkost a zastínění. Semínko tedy bude mít veliké potíže se na hladkém dřevě vůbec udržet.
- Všude kolem je vysoká konkurence borůvčí, trav (třtina křovištní, bika lesní, metlička křivolaká) a kapradin
- Vývoj počasí v poslední době, suchá a velmi horká léta, jistě netřeba komentovat.
- V zeleném lese naopak lze často vidět semenáčky nebo i vyšší smrčky, vyrůstající na mrtvém dřevě, pařezu, vývratu či kmeni mezi slabou vrstvou mechu, kde se udržuje dostatek vláhy, kde mají pod stromovým patrem střední zastínění, kde průběžně dochází k opadu jehličí, což umožňuje tvorbu dalšího humusu a tím i přísun živin.